Zeptali jsme se těch, co běželi v minulém roce svůj první maraton, na jejich pocity a zážitky. Níže si přečtěte, jak svůj první maraton prožil pan R. (přál si zůstat v anonymitě)

Můj první maraton

Delší dobu jsem se snažil skoncovat s kouřením. Cigareta byla pro mě nepostradatelným společníkem. Několik marných pokusů už jsem měl za sebou. Žádný netrval déle než několik dnů. Rozhodl jsem se proto vyzkoušet náhražku ve formě pastilek s nikotinem. I přes počáteční skepsi začalo vše fungovat a již po několika dnech jsem se bez pravidelného kuřáckého rituálu obešel. Po několika týdnech ale nebyly pastilky k sehnání a já se musel obejít bez náhražky.

První dny a týdny byly celkem složité. Chuť si zapálit se vracela a ke všemu jsem začal přibývat na hmotnosti. Nechám to tak, nebo zařadím změnu životního stylu? Inspirovala mě až návštěva sportovního obchodu, ze kterého jsem si nakonec odnesl nové běžecké boty. Už zbývalo jen začít se hýbat.

Přestože jsem kdysi býval aktivní sportovec, osmnáctiletá přestávka byla znát. Začal jsem s mírným výklusem daleko od civilizace. První kilometry byly skutečně utrpením. Rychlost prakticky žádná, únava přicházela už po několika minutách. Nejtěžší bylo zvládnout pravidelné dýchání. Raději jsem hledal výmluvy, proč nejít než že bych se těšil na další proběhnutí.

Začal jsem studovat dostupnou literaturu a řídit se doporučeními autorů. Přidal jsem regeneraci, která mě bavila nejvíce. Konečně důvod pořádně si zalenošit bez výčitek. Sauna, bazén, masáže. To byla má pravidelná místa odpočinku. Po třech měsících se konečně dostavily výsledky. Přišla předtím dlouho nepoznaná radost z přirozeného pohybu ve volné přírodě.

Již jsem nemusel počítat vzdálenost, kterou ještě musím uběhnout, ale najednou jsem začal úplně jinak vnímat okolní prostředí, jeho změny během dne, týdne a roku. Vzdálenost, kterou jsem byl schopen uběhnout v jednom zátahu, narostla na deset kilometrů.

Na jaře jsem začal s ještě delšími běhy a pak padlo rozhodnutí přihlásit se k závodům. Cílem bylo ověřit svoji kondici v porovnání s ostatními hobby běžci a seznámit se s atmosférou veřejného závodu a všeho co je provází. Březnový půlmaratón jsem vzal jako přípravu a květnový maraton jako test své aktuální výkonnosti. Toto mé rozhodnutí ovšem nebylo podloženo odpovídající přípravou. Navíc zkušenosti, které jsem měl, nebyly mé vlastní, ale jen převzaté od jiných běžců, nebo z odborné literatury. Stalo se mi proto, že týden před závodem jsem si ve snaze ověřit kondici odběhl půlmaraton nanečisto v tréninku. To se potom projevilo v závodě. Ve dvou třetinách trasy mi začaly docházet síly a já doběhl snad jen setrvačností.

Ovšem radost ze zdolání této vzdálenosti ve veřejném závodě byla ohromná a bylo to pro mě velké povzbuzení. V přípravě na maraton jsem pokračoval už jen podle odborných rad ale s účastí jsem stále dlouho váhal. Nakonec jsem se rozhodl to zkusit, aby mé snažení mělo nějaký výsledek.

Množství lidí kolem, připravených na běh, i kolem trati bylo pro mě fascinující. Bylo zajímavé sledovat, s jakými motivacemi do závodu přicházeli. Po startu a chodeckém prologu jsem se začal dostávat do svého oblíbeného tempa. Přestože mi hlavou procházely rady zkušených běžců, nedokázal jsem se zbavit návyků ze svých dlouhých běhů a mé tempo bylo níže, než jsem původně plánoval. Postupně jsem ztrácel na svůj vytčený čas a uklidňování typu "zrychlím v závěru" postupně přecházelo v lehkou nervozitu, "kdy to vlastně doběhnu".

Sledoval jsem svůj běh na sporttesteru a snažil se nevynechávat občerstvení. Na osmadvacátém kilometru jsem začal ve studeném větru tuhnout v nohách a občas musel přejít do chůze. Jak se ale blížil cíl a kolem sebe jsem viděl vitalitu i podstatně starších účastníků, po občerstvení jsem se zase rozeběhl, i když redukovaným tempem. Poslední dva kilometry už jsem cítil cíl a běželo se mi zase lépe. Do cíle jsem dokonce dokázal zafinišovat.

Radost z úspěchu byla veliká a dala zapomenout všem nepříjemnostem během závodu i v přípravě. Největší odměnou mi byla dobrá nálada a odhodlání pokračovat s pravidelným aktivním sportem.