Desítku uběhne, i kdyby ho vzbudili o půlnoci. Ale k maratonu má respekt. Zítřejší běh v rámci Mattoni Grand Prix bere Pavel Nedvěd, držitel Zlatého míče pro nejlepšího hráče Evropy 2003, bere jako příjemný trénink. "Chci si udělat žízeň a pak v klidu zajít na pivo s kamarády," říká 39letý bývalý fotbalista, nyní druhý rok "důchodce".

Běháš stále docela pravidelně. Kdy přijde maraton?

Chtěl jsem už letos, ale nevyšlo to. Doufám, že příští rok bych to mohl zvládnout. Byl jsem v Praze na startu, moc mě to lákalo, vypadalo to velice dobře. Ale je třeba na to mít nohy.

Kolik jsi odběhl zatím nejvíc v kuse?

Třicet jsem zkoušel sám, v rámci tréninku. Tím to bylo horší. Měl jsem „kudrnatý“ nohy, bylo to hodně náročný. A hlavně se říká, že těch deset posledních kilometrů je ještě horších, jako bys těch třicet před tím neběžel. Jestli do toho půjdu, tak to bude na krev.

Desítku si chceš jen proběhnout, nebo se pokusit o výkon?

Já měl vždycky myšlenku na maraton. Tohle beru jako trénink. Běží se to rychlejš než půlmaratón, to vím. Ale problém to nebude. Chci si to užít, zatrénovat si. Udělat si žízeň a pak si v klidu zajít na pivo. Ale ten maraton bych jednou chtěl...

V Praze?

Když tady budu mít klid, asi jo. Praha je domácí půda, nehraje se venku, bylo by to hezký. Potřebuju taky klid, abych se mohl soustředit a kolem toho nebylo moc ruchu. Abych si to taky užil.

Teď čeká běh na dlažbě, ale ve tmě. Nebojíš se trochu o nohy?

Nikdy jsem to nezažil, sám jsem v očekávání. Už půlmaratón dal kotníkům a kolenům zabrat. Nohy mám zatím v pořádku, doufám, že se nic nestane.

Chystal ses trochu víc přímo na tuhle desítku?

Ne, ne, ne. Deset kilometrů musím uběhnout, i když mě vzbudí o půlnoci, když se zvednu z postele. Vždycky jsem to běhal v zápase, někde mezi deseti a třinácti kilometry. Troufám si tvrdit, že to uběhnu v klidu, záleží jakým tempem

Tvůj bývalý sparťanský spoluhráč Tomáš Votava se údajně cítí ve formě na čas pod pětačtyřicet minut.

To by byl na nás fotbalistu pěknej čas. Záleží na tom, jak na tom člověk bude. Jestli se dneska večer sejdeme. Máme závěrečné soustředění, to rozhodující… Ale běh bude fajn, užijeme si to. Budeme taková partička.

To je pohoda, když vás už nikdo nehlídá?

Výhoda, že člověk může dělat všechno a nikdo mu nebude nadávat, kdyby se zranil.

Manželku jsi nechtěl přesvědčit, aspoň na pětku?

Pět metrů? Já ji neviděl běžet dvacet metrů v kuse... Ona není moc sportovně založená. Ale vhodně se doplňujeme. Jeden běhá, druhý ne. Ale musím ji pochválit, byli jsme na dovolené na Floridě, jezdila na kolečkových bruslích a já jsem ji musel honit. To bylo docela náročný.

Kolik jste ujeli?

Museli jsme vyjíždět už v osm ráno. Půlhodina v tom podnebí tam už je hodně znát. Já tam hrál hlavně golf.