Mistrovství krajů ČR 2006 - zážitky z maratonu ve Valencii (Španělsko)

Letošní, pro nás běžce naprosto fantastická zima, mi dala šanci, velkou šanci bez jakéhokoliv omezení, podkluzování i nachlazení, naběhat pořádný vytrvalostní základ. Díky fóru na Vašich stránkách jsem objevil jednoho běžeckého nadšence, co inzeroval nabídku volného místa na maratón de Valencia 18. 2. 2007. Navíc PIM bylo zajištěno startovné a ubytování na tři noci zdarma. Dlouho jsem se nerozmýšlel a nabídku ke startu přijal.

Něco málo k cestě

Pro Čechy je relativně dost složitá, z Prahy nelétají přímé spoje, volili jsme nízkonákladovou leteckou společnost Praha - Barcelona, poté vlakem do Valencie.
Valencie nás přivítala jasnou oblohou a 15st. teplotou a pro mě značně odpuzujícím uragánem. Co se týká běžeckých podmínek v tomto starobylém městečku, z toho se mi při dnešních vzpomínkách stále tají dech. Středem města vede pás 10 km dlouhého, úžasného, zeleného parku. Běžecky naprostý ideál. Uprostřed prašná cesta, podél ní vyšlapaná travnatá cestička a pás dlážděného chodníku. A to hlavní, v obou směrech jasně viditelný kilometrovník, značený po 100 m. Celou noc je park perfektně osvětlený. Ještě po 21 h. jsme potkávali běžce obou pohlaví, všech barev a různé výkonnosti, které spojovala - ta námi známá - radost z pohybu. Je paráda sledovat dvě španělské krásky běhající s okouzlující ladností a v přiléhajícím dresíku kilometry v tempu 3:25.

    Náš hotel byl i oficiálním zázemím maratónu, bylo zde umístěno maratónské expo, otevřeno v pátek a v sobotu do 22 h. Maratón je svojí velikostí a počtem přihlášených srovnatelný s tím pražským. V sobotu od 13 do 15 hodin byla pasta party v nedaleké tělocvičně (oficiální název byl restaurace Rosíina), z našeho hotelu tam kyvadlově jezdil autobus.

Trať závodu

Již před odletem mě dost zarážel slabší traťový rekord závodu. Čas 2:13 (a něco málo přes) byl vzhledem k 26 ročníkům a pravidelné účasti našich černých vzorů dost pomalý. Při popisu mých pocitů ze závodu jasně vysvětlím důvod. Start byl stanoven na neděli 18. 2. 2007 v 9 h. Na parkoviště obchodního centra byly přistaveny 3 dodávky rozděleny podle výše startovních čísel cca. 3.000 běžců na startu (minimum cizinců). V expu každý dostal tašku k převozu osobních věcí do cíle závodu (všichni známe ze závodu). Fixou si každý sám, nebo pořadatel, vyznačil na tašku startovní číslo a následně ladně hodil do přiděleného auta. Většina účastníku tak činila v klidném tempu i 5 minut před startem. Poté jsme se začali řadit na start, byla k tomu vyčleněna hlavní dvouproudová silnice, nikterak přehnaně široká. Rád bych svým osobním názorem lehce zkritizoval většinu nás českých běžců (sám jsem takový v mládí byl): nebyl stanoven žádný koridor startu podle výšky startovního čísla, výkonnosti. Prostě a jednoduše si každý soudný závodník stoupnul podle svojí reálné výkonnosti, pořadatelem přidělení vodiči na 3h, poté 3.30, 4h, nikdo ani nepomyslel přeceňovat svoji výkonnost a necpal se směrem ke startovní čáře. Díky tomu nebyl vyčleněný koridor pro pozvané, ti lehce doklusali 2 minuty před startem. Po startovním výstřelu, masa běžců plynule a beze stresu postupovala vpřed.

A můj výkon

Začal jsem trochu rychleji něž jsem předpokládal. 1.km - 3:15 a bylo jasné kam se zařadím, vpředu 10 členná skupinka převážně "černejch chrťáků", ti první kilometr za 2:55, pak díra a já společně se třema Španělákama. Na maratónu je krásná ta stálost tempa, tak se závod rozjel a já práskal kilometry v rozmezí 3:25 - 3:30, vlastně se po trase probíhá celá Valencia, typicky městský běh, dlouhé ulice se střídají s krátkými, spousta zatáček, převážně rovina ( 2x se běželo v tunelu s malým převýšením). Občas se běžci kříží, tak jsem jen sledoval, jak týpek s cedulkou 3h (tu držel celou dobu vztyčenou k nebi) za sebou táhne skupinky, no spíš balík tak 50 lidí. Atmosféra nic moc. Jen po startu, v jednom úseku, špalír řvoucích lidí (jo místní žerou hlavně fotbal, ten den hrála ve Valencii Barca, tak asi doma ladili hlasivky). První skupinka to bouchala se stálostí po 3:08, tak na 10.km z ní odletělo pár chrtů, moje čtyřčlenná grupa šla stále konstantně po 3:30 a pomalu se vlekla směrem k cíli. Co se týká občerstvovaček, tak do 15.km byla na 5, 10 .. jen voda, zato v praktických 0.2 l lahvičkách, od 10.km byla mezi na 12.5. 17. 5km... i houbička namočená do vody, od 20.km přibyl i ionťák powerade, z jídla jen pomeranče. Vzhledem k teplotě 13st. a zatažené obloze to bylo naprosto dostačující (teda pro mě). Až do půlmaratónu v podání naší skupinky za 1:13:10 se nic převratného neměnilo, pak však na 22.km začal mým dvěma spolubojovníkům zesilovat dech a bylo jasné, že bude následovat jejich rychlý odlet. Ten přišel na 25.km a zůstal jsem jen já a jeden Španělák. Začal na mě něco pokřikovat - asi o tempu. Bohužel ve španělštině, tak jsem jen kýval a pevně se zavěsil za jeho záda, až do 30.km za 1:44.30 jsme kiláky stále práskali po 3:30, až na 35. km jsem pomalu začal zjišťovat o čem ten maratón vlastně je. Tam se jasně lomí ti úspěšní a průměrní. Já byl jasně vcucnut do toho průměru, najednou na 37.km jsem kouk na stopky a už neviděl 3:30, ale 3:44, navíc konečně zjistil proč se tam neběhají ty rychlý časy (kolem 2:10 elita), na 36.km se naběhlo podél moře a ten vítr se naplno ukázal. Na 37.km se navíc naběhlo do toho parku a prašná cesta se stala mojí jednou společnicí. Přede mnou a za mnou nikdo, jen pár lidiček si vyřvávalo hlasivky a můj pochod tím proměnilo alespoň částečně v běh. Tak jsem to dobojoval až ke stadionu, kde byla skvělá atmosféra a každý si ji mohl na 200m při náběhu do cíle naplno užít. Já jsem se těm lidičkám až moc oddal a nějak přestal koukat na hodinky a čas pod 2:29 se rozplynul.

Co dodat na závěr

Byl to můj první maratón, poznal jsem živě ten mýtus o 35.km, užil si tu pohodu závodu v zahraničí a získal další motivaci do běžecké práce.
     Je až neuvěřitelná vyrovnanost běžců v rozmezí 2:50 - 3:00 (210 převážně Španěláků!!!)

     Všem Vám přeji, ať máte z běhu hlavně radost. Ta se vždy po pár týdnech, měsících, dostaví. Vytrvalostní běh na naší (té většinové nečerné) úrovni není o talentu, ale o vůli a soustavnosti v tréninku. Nebojte, nemusíte běhat nějaká speciální tempa, tempové rychlosti, k dosažení času 3h. V poklidu stačí jen obecná vytrvalost a odhodlání ke splnění tohoto snu.