New York - Maraton snů
V sobotu se běží, jako rozcvička přibližně šesti kilometrový běh "International Friendship Run", který běží závodníci všech zúčastněných zemí, kromě domácích. Nejvíce je při představování slyšet Holanďany, Francouze, Italy a pak účastníky pro nás z exotických zemí jako je Japonsko, Peru, China a další a další. Odpoledne rychle na prezentaci, prodrat se běžeckým rájem firem nabízejících pro běžce první i poslední, od bot a oblečení až po potravní doplňky a literaturu. Dvě hodiny jsou tady málo, když chcete alespoň trochu zjistit, co se kde nabízí a k čemu je to dobrý. Pak následuje pár kilometrů po New Yorku, aby si člověk osvěžil vzpomínky na své první zážitky z roku 1995, kdy tu stála ještě slavná dvojčata Obchodního centra, dnes po nich zeje opravdu jen velká díra, okolo níž a uvnitř se pilně pracuje. Večer je nudel párty. Je otevřena od 16. do 21. hodin. Přicházím na místo kde se koná, v 18.00 a zírám kam mě až ženou, abych se postavil do fronty. Jdu dlouhou řadou podél hladovců, kteří dorazili chvíli přede mnou a mají to štěstí, že už obdrželi výměnou za pozvánku na poslední kvalitní krmi před závodem čepičku Ronzoni, což je firma, která celou žranici uchystala. Má pouť končí zhruba 500 m od místa hodování. Otočím se a zvolna postupuji v před, nyní už správným směrem a sleduji zoufalé pohledy, těch co míří ještě někam daleko za mě. Po tři čtvrtě hodině se dostávám do stanu, kde nudel párty probíhá. Naperu do sebe potřebné uhlovodany a mizím se vyspat. Hodinky si nařizuji již na 5.45, neboť v 6.45 odjíždí autobus na start na Staten Island, kam je třeba přesunout 35000 závodníků a další stovky pořadatelů.
Jedeme tam zhruba hodinu. Je krásné ráno a zářící slunce dává tušit, že se dneska všichni zahřejeme. Vzpomínám, jak jsem tady před osmi lety klepal kosu při -7o C. Závodníci jsou rozděleni do zón podle barev startovních čísel (zelená, modrá, červená). Před startem ještě pořadatelé zajišťují lehkou snídani. Zdá se, že je dost času, když pak ale stojím 45 minut na toaletu, tak zjistím, že za 45 minut se už startuje. Zjišťuji taky, že se organizátoři vůbec nezajímají, zda závodnicí stojí v předem určených zónách a tak si raději jdu stoupnout dopředu, abych nedopadl jako posledně, kdy jsem se dostal po startovním výstřelu na čáru až po 15 minutách. Je 10 minut do startu, proud lidí se začíná hýbat.Ještě rychle jednou na malou a jde se na to. Výstřel z děla dává signál k vyběhnutí. Na čáře jsem tentokrát již po 66 vteřinách, sice ještě chvíli jdu krok sun krok ale pomalu se to začíná rozebíhat. Zvláštností startu je, že se po startu běží vlastně po třech různých tratích. Posledně jsem běžel po vršku Verrazano-Narrows Bridge, letos běžím v jeho dolní části. Trati se zbíhají přibližně na 12 km. Tak jako v Praze ženou dopředu závodníky různé kapely, nejsilnější je ale Brooklyn Academy of Music. To je síla, která vám opravdu dává křídla. Ale ani dudáci, černošské kapely, rockeři a jazzmeni se nedávají zahanbit.
Občerstvovací stanice jsou prakticky po každé uběhnuté míly. Celou trasu lemují skutečně desetitisíce diváků, jejichž celkový počet pak čítá několik miliónů. Celý New York je dneska na nohou a žene své hrdiny do cíle, a je zcela jedno zda patříte k vítězům, nebo k těm kteří běží za 6 hodin a více. Možná, že ti pomalejší dostávají větší díl povzbuzení, protože s nimi se průměrný člověk dokáže ztotožnit, vítězové jsou lidé z jiné planety, jejichž výkony jsou obyčejným smrtelníkům nedostupné. Závodu se zúčastňují také tělesně postižení, ať na speciálních závodních trojkolkách nebo obyčejných invalidních vozících.
Probíhám jednu míly za druhou a pomalu se propracovávám k závěrečné pasáži v Centrál parku. Zhruba 7 km před cílem dostávám hrozný hlad a tak si dopřávám půlku banánu. Toho využívají dva slovenští běžci, které jsem předběhl někde na 30. km. Dělám co můžu, abych je opět dostihl. Daří se mi to na 25. míly. To už pomalu vystupňuji své úsilí. Přibližuji se rychle k tabuli s údajem, že mi do cíle zbývá posledních 400 m, hned za ním je 26. míle a za ním v rychlém sledu 300 yardů a 300 m. Jsem v cíli. Je mi parádně, jak už dlouho ne. Dostávám na krk zaslouženou placku a jdu si pro nějaké občerstvení.
Je po všem. Zase jeden maratón za mnou. Je fakt, že tenhle byl po dlouhých letech první, kdy jsem se snažil běžet na čas. S tím sice zcela spokojen nejsem, ještě v půlce to ukazovalo na výsledných 3:16 hod. Poté jsem pak měl jako hodně jiných potíže z nepředpokládaného horka, těch 25 oC v tuto roční dobu, prostě nikdo nečekal. Projevilo se to u někoho více u jiných méně křečemi v lýtkách nebo stehnech. Naštěstí jsem po prvních náznacích včas zvolnil a vyvaroval se tak asi větším časovým ztrátám.
Konečný čas 3:24:04 hod a 1785. místo z 35 000
zúčastněných, však taky docela zahřálo. Příští rok jdu mezi padesátníky
a tak se pokusím zase trochu běhat v tempu. Snad mi to i pomůže zase
najít závodnickou motivaci a zaběhnout si nějaký maratón okolo 2:50
hod. Kdyby to byl opět New York, tak bych se nezlobil. V Praze s tím
nepočítám, protože budu mít jiné starosti než svůj výkon. Doufám, že se
nám podaří s kolektivem, který se za PIM maratónu v New Yorku zúčastnil
alespoň něco z toho co jsme tam viděli a zažili, přenést i Vám všem
českým běžcům. Myslím, že si to zasloužíte. Jedno ale pro to musíte
udělat i vy a to něco je přijít na start, protože jenom ten kdo přijde
může být u toho a zároveň zažít neskutečný pocit sounáležitosti s
ostatními, kteří jako vy, touží něco dosáhnout, touží, alespoň jednou v
životě uběhnout maratón. A PIM 2004 tu bude od toho, aby Vám všem tu
možnost poskytl.
